Rozsáhlá geografická poloha Austrálie vytváří ve srovnání s městskými centry zřetelné potřeby malých komerčních zařízení v odlehlých oblastech, turistických destinacích, kempech a venkovních obchodních místech. Projekty tohoto charakteru vyžadují předběžné plánování s ohledem na podmínky na místě, dopravu materiálu, plánování pracovních sil a napojení infrastruktury.
Klíčovým rysem kontejnerových kaváren je, že primární konstrukce, stěny, dveře, okna, elektrické systémy a vnitřní vybavení mohou být instalovány v továrně před přepravou jednotky na místo. Tento přístup výrazně snižuje výrobní práce na místě, takže je ideální pro projekty s omezenými možnostmi výstavby na místě. Australský národní stavební zákon (NCC) uznává prefabrikaci, modulární konstrukci a výrobu mimo staveniště jako moderní stavební metody, přičemž upozorňuje na jejich potenciál zvýšit produktivitu a přesnost konstrukce.
„Dokončení továrny“ však neodstraňuje nutnost práce na místě. Jakmile kavárna dorazí, musí být zvednuta nebo správně umístěna a připojena k inženýrským sítím, jako je elektřina, vodovod, kanalizace a další infrastruktura. Požadavky na stavební povolení musí být také ověřeny na základě konkrétního státu, místních nařízení, územního plánování a charakteru projektu.
Z hlediska výroby by měly být faktory, jako jsou způsoby dopravy, zvedací body, rozměry zařízení a rozhraní pro připojení na místě, dokončeny během fáze návrhu projektů ve vzdálených australských lokalitách. Například umístění servisního okna ovlivňuje nejen tok zákazníka, ale také orientaci jednotky při instalaci; nedokončení přípojných bodů inženýrských sítí ve fázi návrhu často vede ke zvýšení stavebních prací později na místě.
Při vývoji venkovních nebo vzdálených kavárenských projektů v Austrálii je proto integrace dopravní logistiky, podmínek na místě a požadavků na budovy do procesu návrhu kritičtější než pouhé zaměření se na vizuální vzhled kavárny.
