Klíčová koncepce: Před opuštěním továrny jsou skládací nebo rozšiřitelné modulární jednotky obvykle testovány na odolnost proti větru v souladu s evropskou normou EN 1991-1-4. Běžným výsledkem testu je odolnost proti tlaku větru 4,18 kN/m² – údaj, který odpovídá 50leté periodě návratu (tj. větrná událost, která se očekává v průměru jednou za 50 let). V imperiálních jednotkách je to přibližně 87 psf (libra na čtvereční stopu). Pokud jde o zatížení sněhem, podobné výrobky jsou obvykle testovány na odolnost 36–40,7 psf (v závislosti na sklonu střechy) a jsou ověřeny na seismickou odolnost při úrovni intenzity 8 (odpovídající maximálnímu zrychlení terénu 0,2 g).
Důsledky pro klienta: Tyto údaje představují maximální výkonnostní limity dosažené produktem za podmínek kontrolovaného testování; nezaručují shodu s místními stavebními předpisy na jakémkoli místě. Konstrukční požadavky na zatížení větrem a sněhem se v různých oblastech ve Spojených státech výrazně liší – například oblasti náchylné k pobřežním hurikánům mohou vyžadovat návrhy pro rychlosti větru 140–180 mph, zatímco v horských oblastech se může zatížení sněhem pohybovat od 30 do 70 psf. Klienti musí porovnat specifické požadavky na návrhové zatížení jejich zamýšleného místa se zkušebními údaji poskytnutými výrobcem. Pokud požadavky na zatížení větrem nebo sněhem na místě překročí tyto zkušební hodnoty, nejsou limity konstrukční bezpečnosti jednotky dostatečné; v takových případech bude nutné dodatečné inženýrské zesílení nebo změna umístění staveniště.
